Starček obecný (Senecio vulgaris)
Patří mezi méně významné plevele. Obtížným se může jen při silném výskytu. Má léčivé účinky.
Rozšířen je po celém území státu i v horských oblastech. Najdeme ho na orné půdě, v zelinářských zahradách, sadech, vinicích, na ruderálních stanovištích, podél cest a na železnici. Vyžaduje vlhké, živinami bohaté stanoviště. Roste na půdách písčitých, hlinitých a zvláště bohatých na dusík.

Z botanického hlediska jde ojednoletou ozimou rostlinu. Lodyhu vytváří přímou, vystoupavou, odspodu větvenou, jemně ryhovanou, vysokou asi 10 až 50 cm. Listy jsou podlouhlé, chobotnaté, světlezelené. Květenství vytváří úžlabní nebo vrcholový chocholík, úbory jsou stopkaté, květy trubkovité, žlutě zbarvené.

Tento druh se rozmnožuje výhradně generativně, ročně může tvořit několik generací. Kvete od března do listopadu. Plodem je nažka 3 až 4 mm dlouhá, s dlouhým bílým chmýrem. Jedna rostlina vytvoří až 7 000 semen ročně.

Regulaci tohoto plevele komplikuje jeho nepřetržité vzcházení. Ne herbicidy je poměrně citlivý, v zelinářských zahradách je nutná mechanická regulace.